Czech English German Hungarian Polish Slovak
Přihlásit se



 

Lidé Dubu

 

Dub je stromem těch vzácných lidí, kterým bylo přisouzeno zrození o (stromoskopové) jarní rovnodennosti:
22. 3.

Dub je vysloveně mužským stromem a lidé pod jeho vládou narození jsou „lidmi činu“. Těmto lidem bylo dáno do vínku stát se ochránci slabších a utlačovaných. Jsou doslova ztělesněním duchovní síly, nemalé odvahy a rozhodnosti. Zrozenci dubu bývají zpravidla vybaveni i fyzickou silou a nemalým vzrůstem. Lidé dubu mívají přímou a čestnou povahu. Ke svému cíli jdou vždy tou nejkratší cestou, nikdy neuhýbají a neuchylují se k intrikám či nepravostem. Přestože tito čestní a velice cílevědomí lidé dosahují obvykle úspěchu téměř v každém druhu činnosti, do které se pustí, nebývají v zaměstnání příliš spokojeni. Jejich zásadovost má totiž svojí odvrácenou tvář v tvrdohlavosti a snad právě o těchto lidech se právem říká, že mají dubovou palici. Nepružnost v jednání, nesmiřitelné postoje a víra pouze ve vlastní zdravý rozum připravuje tyto vzácné lidi o mnoho přátel. Je to škoda, neboť lidé dubu jsou vždy věrnými a dobrými přáteli, dokáží se rozdělit o vše, co mají, a umějí urputně bránit své blízké před kýmkoli a čímkoli. Přestože jsou lidé dubu, stejně jako jejich strom, plní síly a energie, v jednom jsou velmi snadno zranitelní. Jejich rozhodnost a jistota rychle vyprchají, jakmile v nich vzplane láska. Zamilovaný zrozenec dubu je křehký a citlivý, zapomíná se opírat o svojí železnou logiku a velmi rychle uvěří, že ho potkala životní osudová láska. Bohužel právě proto není dub příliš vhodným pro manželství. Miluje totiž nadevše svobodu a i když se snaží jednat čestně a zásadově, příliš snadno opouští jednu lásku pro jinou. Duboví lidé po celý život doslova kypí zdravím a energií. Do vysokého věku si udržují plnou duševní i fyzickou svěžest. Nikdy nezpohodlní, nikdy se z nich nestanou „bačkoroví“ dědkové či báby. Nesnášejí totiž doktory, nemocnice a vůbec vše, co souvisí s maroděním. Doktorům se tito lidé rafinovaně vyhýbají a nejraději se kurýrují po svém. Typickým příkladem člověka zrozeného ve znamení dubu je skladatel Johann Sebastian Bach, jenž díky své nezlomné životní energii a duchovní síle mohl tvořit hudbu, která je právem považována za nesmrtelnou. Dub byl posvátným stromem snad ve všech evropských kulturách a téměř vždy zaujímal místo nejvyšší. Řekové jej zasvětili Diovi, Římané Jupiterovi. Germáni jej zasvětili svému bohu bouře a války Donarovi. V keltské tradici byl dub nejposvátnějším stromem ze všech. Byl často spojován s bohem hromu Taranisem, k dubu má vztah i bohyně Brighit, její křesťanská pokračovatelka sv. Brigita z Kildare údajně sídlila v dubu. Dub skutečně přitahuje blesky, neboť jeho kořeny jdou do stejné hloubky, jakou dosahuje jeho koruna výšky. Přesto jím ani časté údery blesků neotřesou a ohněm poznamenaný roste dál. Uctívání dubů ve staré keltské tradici je doloženo i u nás. Dubové dřevo se používalo ke stavbě krypt již v halštatské době (800 – 400 let př. Kr.). Poblíž zemřelých byly někdy ponechávány větvičky dubu a jmelí. Jmelí rostoucí na dubu bylo považováno za obzvlášť posvátné. Ovšem představu druidů odsekávajících větvičky jmelí 6., den po novoluní z dubu zlatým srpem musíme odmítnout jako romantickou fantazii, tradující se už od Plínia (který si ji patrně vymyslel). Přes bohatství archeologických nálezů (mezi nimiž bylo mnoho skutečných železných srpů) nebyl totiž nalezen jediný zlatý srp ani nic jemu podobného. Všechny části dubu jsou podle Keltů posvátné a mají nadpřirozenou moc. Bývalo zvykem nosit u sebe alespoň kousek dubového dřeva, křížek dubových větviček svázaný červenou nití měl moc zapudit veškeré zlo. Žaludy, kterým Keltové někdy říkali „hadí vejce“, mají mít velký vliv na plodnost myšlenek a schopnost uskutečnit vlastní záměry, zejména pokud byly plody sebrány v noci těstě před nebo při úplňku. Druidové si z dubových větví pořizovali své kouzelné hole či hůlky, jejich užití bylo prý univerzální. Také pálení dubového dřeva bylo posvátné, šlo o uctění boha Taranise. Dub je strom nesmírně mocný a silný, proto si nikdo nedovolil vzít z něho cokoliv, aniž by stromu zanechal nějaký dar, i když třeba jen v duchovní rovině (třeba šlo jen o několik veršů nebo prostě jen pár vlídných slov). Léčivé vlastnosti dubů jsou všeobecně známy a strom sám byl považován za natolik ozdravující, že ke zbavení se nemoci podle staré tradice stačilo, když nemocný člověk obešel třikrát kolem dokola (pravotočivě) kmen silného zdravého dubu. Všeobecně ozdravující je také koupel ve výluhu z dubové kůry. Méně známé jsou protihorečnaté a protizánětlivé účinky čaje z dubové kůry – čaj spolehlivě sráží horečky, zastavuje průjmy a zmírňuje krvácení. Léčebné užití různých částí dubu je skutečně široké, kdo chce vědět více, musí nastudovat příslušnou literaturu, nebo lépe navštívit solidního bylinkáře.