Czech English German Hungarian Polish Slovak
Přihlásit se



 

Lidé Tisu

 

Tis je strom lidí, kteří se narodili v období:
27. 10. – 4. 11.
28. 4. – 6. 5.

Lidé tisu jsou „horší“ dvojčata lidí dubu. Stejně jako dubům, je tisům daná do vínku duchovní síla, až neskutečná odvaha a rázná rozhodnost. Navíc mají neobyčejnou houževnatost, jsou tvrdí a neústupní. Chybí jim však fysická síla dubů, bývají menšího vzrůstu a děti dospívají mnohem později, než jejich vrstevníci.
Tisoví lidé působí dojmem příjemných, čestných a přímých lidí, kteří jsou ochotní se i vzdát části své osobnosti a majetku, aby mohli pomoci. Tento dojem je však klamný, protože stejně jako jejich strom, v sobě ukrývají jed. Dobrý dojem ze své osoby vytváří záměrně kvůli tomu, aby mohli využívat chybného hodnocení okolí ke svému prospěchu podobně, jako tis láká ptáky na sladké červené oplodí. To jediné není jedovaté, takže slouží jako potrava ptáků, kteří pak roznášejí jeho semena. Navenek dokáží zrozenci tisu pružně přizpůsobovat svoje jednání podle současné potřeby, nicméně jejich vnitřní stanoviska se nemění. Nesnáze jim nevadí, protože instinktivně cítí, že jim nemohou ublížit. Jejich povaha se vyznačuje nezdolností a životním optimismem pramenícím z vědomí vlastní síly a odolnosti. Tis nepodléhá náhlým změnám nálad ani životních postojů, naopak klidně a trpělivě sleduje svůj cíl. Lidé tisu často zapouštějí kořeny a to jak ve vztahu k místu pobytu, tak i ve vtahu k jiným lidem. Získat důvěru tisu je nesmírně obtížné a trvá to velmi dlouho. Zklamat tis je téměř nemožné, protože tito lidé se i vůči nejbližším přátelům chovají odměřeně a zachovávají si určitý odstup. To z nich dělá výborné obchodníky, politiky, vojevůdce, ale špatné kamarády a partnery. Bláznivě zamilovaný zrozenec tisu je velkou vzácností, právě pro svou uzavřenost a odstup. Partnerské svazky uzavírají spíš z rozumu, než z lásky a většinou zůstávají bezdětní. Pokud již potomka mají, pak velkou část péče o něj a starostí nechávají na svém partnerovi. Sami mají k dětem odtažitý přístup podobně jako jejich strom, který se rozmnožuje prostřednictvím ptáků, což mu zaručuje, že v jeho okolí nebudou žádné mladé stromky. V lidovém léčitelství se odvar z tisového jehličí používal k vyvolání potratů. Zrozenci tohoto znamení nemívají zdravotní potíže, pokud lékaři dokáží respektovat odlišnosti jejich těla. Tak, jako je tis prosáklý jedem, tak i tisoví lidé se často vymykají běžným lékařským normám. Jejich tělo je menší houževnaté a pružné až do vysokého věku. Tis roste pomalu, dožívá se věku až 1000 let a za tu dobu vyroste jen do 20 metrů. Má tvrdé a pružné dřevo, které se používalo na výrobu dlouhých anglických luků. Dnes je ve volné přírodě poměrně vzácný. Tisové porosty se v minulosti neuváženě těžily, protože vysušené a vyleštěné tisové dřevo je mimořádně odolné vůči trouchnivění. Velmi často se s tisem setkáme v městských parcích, kde se hojně vysazuje. Mezi zahradníky je oblíbený kvůli sytě zelené barvě jehličí, které na zimu neopadává a také kvůli pomalému vzrůstu. Proto jej s oblibou používají do živých plotů, které tak nevyžadují častou údržbu. Keltové uctívali tis jako strom smrti a to nejen pro jeho jedovatost. Staří Irové používali tis spolu s kýchavicí a hlaváčem k výrobě jedu, kterým se napouštěly hroty šípů a kopí. Tis také nazývali "rakev vinné révy", protože z jeho dřeva se vyráběly soudky na víno. Irská legenda o Naoisovi a Deirdre vypráví, že po smrti těchto dvou milenců, se do jejich těl zatloukly kůly z tisu, aby se nemohli po smrti milovat. Jenže z kůlů vyrazily výhonky, které vyrostly v mohutné stromy jejichž větve se navzájem propletly. V Bretani se dodnes říká, že kořeny hřbitovních tisů vyrůstají z úst pohřbených. Smrtonosnost tisu umocňuje i to, že z jejich dřeva se vyrábějí nejlepší luky. Jedna z jedovatých látek tisu, sloučenina taxol, se v moderní medicíně používá k léčbě některých druhů rakoviny. Tis byl také jedním z pěti kouzelných stromů Irska známý jako „Strom z Ross“. V pověstech je často popisovaný jako „pevné rovné božstvo“ (větve irského tisu rostou přímo vzhůru, nikoliv vodorovně jako u tisů v Británii). Jiné jméno tisu bylo „Sláva Banbhy“, která byla uctívaná jako irská bohyně smrti nebo „kouzlo poznání“ a „královo kolo“, což je připomínkou oghamového Ó jakožto písmene smrti. Tento znak Keltské abecedy uzavírá úplný kruh kola pozemského života. Znamení tisu také předchází dvojici nejdůležitějších Keltských svátků. Nejvýznamnější Samhainu byl keltským Novým rokem, jím začínala temná část roku z níž se má zrodit nové světlo a život. Květnovým Beltainem začínala světlá půle roku, čas hojnosti zvěře, bylinek a sklizně. Pro připomenutí věčného koloběhu života v přírodě a vlastního osudu, nosili všichni irští králové brož ve tvaru kola, která se rodově dědila.